Historie Španělska

Nejstarší dějiny Španělska

Území dnešního Španělska bylo osídleno už v době kamenné. Nacházíme tu důležité archeologické lokality, které nám dokládají existenci pravěkých lidí. Nejznámějším místem je bezpochyby jeskyně Lascaux. Zdejší nástěnné malby odborníci považují za jedny z prvních projevů umění vůbec. Pyrenejský poloostrov se stal strategicky významným bodem v punských válkách. Římané Kartágince porážejí a začleňují Hispánii do své rozsáhlé říše. Například římští císaři Hadrianus a Traianus pocházejí právě z této oblasti. Proto dnes najdeme na španělském území římské amfiteátry nebo akvadukty.

Středověk ve Španělsku

V raném středověku zasáhlo Pyrenejský poloostrov stěhování národů. Dostali se sem germánské kmeny, jako například Vandalové a Vizigóti, a utvořili tu svou říši. Od roku 711 n.l. na toto území pronikají ze severní Afriky Arabové. Po dobytí poloostrova se snaží expandovat dále do Evropy, jsou ale zastaveni Karlem Martelem ve slavné bitvě u Poitiers v roce 732. Arabové se tu udrželi několik set let – do 15.století, kdy posledním islámským území byla Granada. Prvním krokem ke sjednocení roztříštěného Španělska byl sňatek Ferdinanda Aragonského s Isabelou Kastilskou roku 1469. Tím se spojila Aragonie s Kastilií a zbývalo připojit pouze Granadu. To se podařilo v roce 1492.

Novověk ve Španělsku

Od této doby vzrůstá jeho velmocenské postavení. Země se tak stává nejdůležitějším kolonizujícím státem 16.století. Zažívá takzvaný „Zlatý věk“. Mezi španělskými conquistadory se nejvíce proslavili Hernando Cortéz, který zapříčinil pád Aztécké říše, a Francisco Pizarro, který vyvrátil Říši Inků. Tak Španělsko dobylo Střední a jižní Ameriku. Svou expanzí naráží na zájem Anglie, která za alžbětinské doby zažívá obrovský rozmach.

V roce 1588 bylo „neporazitelné“ španělské loďstvo, zvané Armada, poraženo Anglií. Od 17.století začíná království upadat. Před státním bankrotem ho nezachránily ani tučné dodávky stříbra z Peru. V roce 1640 došlo k odtržení Portugalska a o pár let později Španělsko ztratilo vliv i ve Španělském Nizozemí. Počátku 18.století vévodí války o španělské dědictví, jejichž výsledkem byl nástup francouzských Bourbonů na španělský trůn.

Na konci století se stalo království předmětem zájmu Napoleona Bonaparta, který území dobyl a za krále jmenoval svého bratra Josefa. Ten si udržel trůn pouze pár let, neboť v roce 1814 byl na trůn dosazen Ferdinand VII.

Moderní dějiny Španělska

V průběhu 19.století začalo Španělsko přicházet o své zámořské državy. Už během 20.let ztratilo většinu kolonií v Jižní Americe a na sklonku 20.století prohrálo americko-španělskou válku, čímž přišlo o Kubu, Puberto Rico a Filipíny.

Od roku 1923-1930 zde vládl pevnou rukou generál Miguel Primo de Riviera. Rokem 1936 začala v zemi občanská válka a skončila v roce 1939 vítězstvím generála Franca. Tvrdá diktatura, kterou zavedl, trvala až do poloviny 70.let. Poté se ujal vlády král Juan Carlos I. Následující roky vedly k intenzivní integraci Španělka do mezinárodních intitucí – v roce 1982 se stalo členem NATO a o 4 roky později vstoupilo do EU.